Právě zájezd na tento zápas byl hlavní zážitkovou cenou pro vítěze finálového turnaje. Poslední zamávání maminkám a ve 13.30 vyrážíme. Cesta probíhá v pohodě a před šestou hodinou odpoledne už si jdeme vyzvednout lístky na sekretariát Herthy v těsném sousedství Olympijského stadionu.

Pak už se vydáváme směrem na stadion, začínají chodit první fanoušci v modrobílých barvách domácích. Kupujeme si drobné suvenýry a už se těšíme na samotné utkání, domácí mužstvo představí dvě své velké posily, Nizozemce Heitingu a především Salomona Kaloua.

Hertha hraje poprvé v sezoně doma ve večerních hodinách a na stadion si nachází cestu takřka čtyřicet tisíc diváků. Hosté jsou fotbalovějším mužstvem, ale fotbal se hraje na góly, a ten se ještě v první půli podaří vstřelit právě Herthtě, hlavou dává Kalou. Druhá půle se hraje převážně před domácí brankou, ale největší šanci má opět Kalou a nedává, domácí pak v závěru odkopávají a podaří se jim udržet těsné vedení. Pak už probíhá děkovačka a vítězné chorály se rozléhají po celém stadionu.

Vyrážíme přes parkoviště k autobusu, plazíme se pozápasovou zácpou, nasedáme a probíráme zápas, prohlížíme si osvětlený Berlín a jedeme domů. Za chvíli hovory o fotbale ustávají a fotbal se stěhuje do našich snů. Cesta po dálnici je bezproblémová, autobus tichounký. V půl třetí ráno se ocitáme opět v Kralupech a s čekajícími rodiči odcházíme do svých domovů. Takhle probíhal jeden den kluků zapálených do fotbalu.

Očima aktérůLukáš Duchek: „Líbilo se mi, jak hrálo obě mužstva, více ale Wolfsburg.“

Šimon Jeleňák: „Bylo to super, super zážitek. Jsem rád, že padl alespoň jeden gól.“

Jiří Kabyl, patron turnaje: „Myslím si, že se dnešek povedl. Na Olympijském stadionu se příští rok v červnu bude hrát finále Ligy mistrů, kluci měli možnost si tento kolos prohlédnout a užít si fotbal před návštěvou, jakou v Čechách nemají šanci zažít. Jejich radostné obličeje jsou pro nás tou nejlepší odměnou, už teď se těšíme na další ročník.“